Rostlina pro květen 2012

Tentokrát vám představíme rostlinu, kterou u nás zkoumá už třetí generace vědců. A stále je co objevovat!

Merlík červený (Chenopodium rubrum) roste na obnažených dnech rybníků a řek a na jiných vlhkých stanovištích dobře zásobených živinami.

Stejně jako u mnoha jiných rostlin se u něj setkáváme s takzvaným fotoperiodizmem. Merlík měří délku dne (vlastně spíš noci) během roku a řídí podle ní svůj vývoj. Dokáže tak načasovat kvetení do vhodného ročního období.

Merlík červený je na délku dne extrémně citlivý. Ve druhé polovině 20. století se proto stal pokusnou rostlinou pro výzkum fotoperiodizmu. Nejvíc se osvědčily merlíky ze severokanadského Yukonu. Mohou totiž vykvést už jako mladé semenáčky – a to po jediné správně dlouhé noci!

Merlík z Yukonu se nastěhoval také do pražských laboratoří. V 70. a 80. letech naši vědci precizně popsali vývoj jeho květních poupat na mikroskopické úrovni. Provedli také řadu fyziologických experimentů; sledovali třeba vliv rostlinných hormonů na kvetení.

Na přelomu století se zdálo, že éra merlíku skončila. Rostlinná biologie se tehdy posunula od fyziologie k molekulární genetice a na tento typ pokusů se merlík z různých důvodů nehodil. Jenže věda se vyvíjí a dnešní molekulárně-biologické metody už lze použít i pro různé „problémové“ druhy.

Merlík červený tak zažívá svou renesanci. Tým doktorky Štorchové u něj studuje geny zodpovědné za měření délky noci a za nastartování kvetení. Dosavadní výsledky ukazují, že „časomíra“ merlíku pracuje poněkud jinak než u dalších zatím prozkoumaných rostlin. V příštích letech se tedy můžeme těšit na zajímavé objevy.
 

Text a foto Jan Kolář