Banánovník (rod Musa) hraje v tropických oblastech důležitou úlohu, protože jeho plody (banány) jsou důležitou součástí lidské stravy. Původně pochází z indomalajské oblasti a Austrálie, přičemž poprvé byl pěstován na Papui-Nové Guiney, odkud se jeho kultivace rozšířila do celého světa. Samotné slovo „banán“ pravděpodobně pochází ze slova banaana, které pochází z wolofštiny, jazyka západoafrické etnické skupiny žijící v Senegalu, Gambii a Mauritánii. Do evropských jazyků toto slovo proniklo přes španělštinu a portugalštinu. Banánovník je zajímavý i z botanického hlediska, na něž se zaměříme v této Rostlině s příběhem.

I když banánovník silně připomíná strom, nejedná se o dřevinu, ale největší bylinu světa. „Kmenem“ banánovníku není zdřevnatělý stonek, jak tomu bývá u stromů, ale strukturu podobnou kmeni tvoří řapíky mohutných listů. Z  „kmene“ pak vyraší obrovské květenství. Hnědé listy připomínající okvětní plátky jsou jednotlivými listeny, tedy přeměněnými listy podpírajícími květenství. Jiným druhem s nápadnými listeny je například pryšec vánoční hvězda, o němž jsme psali v prosinci. Samotné okvětní plátky jsou vcelku nenápadné, mají nažloutlou barvu a najdeme na samotném konci jednotlivých samičích květů, tedy budoucích jednotlivých banánů. Samčí květy pak najdeme vzdáleněji od listů, na samotném konci květenství.

Zajímavostí jsou i banánovníkové listy. Ty se zpravidla při foukání větru potrhají a funkčně se tak chovají jako složené listy. Složené listy rostlin totiž lépe odolají přehřátí, protože vítr je ochlazuje snadněji než obrovské jednoduché listy.