Rostlina pro únor 2010

Živočichové jsou velmi pohybliví, ovšem v kategorii „nejrychlejší buňka“ vítězí kupodivu rostliny. Nemluvíme teď o rychlosti pohybu, ale růstu. Což je mnohem náročnější disciplína.

Dojet co nejdřív z Prahy do Ostravy není tak složité. Postavit tam v rekordním čase dálnici je o dost větší výzva. Právě v tempu „výstavby“ vyniká jeden zvláštní typ rostlinných buněk. Najdeme je v pylu.

Většinu pylového zrna zabírá jediná buňka. Po opylení květu z ní vyrůstá dlouhé vlákno – pylová láčka. Ta míří k vajíčkům ukrytým v semeníku. Uvnitř každé láčky putují dvě samčí pohlavní buňky. Pokud láčka předběhne své konkurentky a dostane se jako první k některému vajíčku, samčí buňky ho oplodní.

V květu se tedy odehrává dramatický závod. Cena pro vítěze je lákavá: předají geny potomkům. Tato motivace žene závodníky k extrémním výkonům. Láčka tabáku (na snímku a na videu) se prodlužuje asi o 0,5 mm za hodinu. Přitom roste z pylového zrna velkého jen několik setin milimetru! Světový rekord drží nejspíš kukuřice. Její láčky uhánějí k vajíčku tempem až 10 mm za hodinu.

Láčka přirůstá pouze na špičce. Tam musí buňka neustále dopravovat různé látky, potřebné například pro stavbu buněčné stěny. V Laboratoři buněčné biologie zkoumáme bílkoviny, které celý složitý „projekt“ řídí. Zajímá nás hlavně takzvaný exocyst. Ten určuje, kde se mají přepravované látky vyložit z pomyslných nákladních aut – speciálních vnitrobuněčných váčků. Více se o exocystu dozvíte zde.

Foto: Pylové láčky tabáku. Nahoře snímek bez barvení. Pod ním láčky, v nichž jsou obarveny různé struktury nutné pro jejich růst. Autor fotografií a videa Martin Potocký.

Text Martin Potocký a Jan Kolář
 

Navštivte naši skupinu na Facebooku a podívejte se na další video překvapivě rychlých buněk!