Rostliny dopravují svým tělem vodu s rozpuštěnými minerálními a organickými látkami důmyslným systémem „potrubí“, kterému říkáme cévní svazky. Od kořenů směrem k listům vedou vodu s rozpuštěnými minerálními látkami cévy a cévice, které jsou součástí dřevní části cévních svazků. Naopak směrem od listů ke kořenům jsou cukry vyrobené při fotosyntéze dopravovány systémem sítkovic, které tvoří lýkovou část cévních svazků.

Na obrázku je vidět mikroskopicky zvětšený příčný řez řapíkem muškátu. Obrázek 1 ukazuje pletiva červeně obarvená floroglucinolem. Toto barvivo odhaluje buněčné stěny, ve kterých je uložena zpevňující látka – lignin. Vzhledem k tomu, že zpevnění je nutné pro cévy a cévice, obarví se floroglucinolem dřevní část cévních svazků. Voda je totiž dřevem nasávána za pomoci podtlaku proti směru gravitace. Aby se podtlakem tyto trubice nezúžily (nebo snad úplně „neucpaly“), musí být vyztuženy. Efekt je podobný jako při konzumaci nějakého nápoje brčkem – měkké brčko se při silném sání snadno prohne nebo se k sobě dokonce protější stěny přimknou. Naopak tvrdší brčko vydrží i silnější sání. Sítkovice takovouto výztuž nepotřebují, protože zpravidla se jimi dopravuje roztok cukrů a dalších látek po směru gravitace.

Kromě barvení cév a cévic floroglucinolem a jejich pozorování pod světelným mikroskopem se naskýtá druhá možnost k jejich zviditelnění. Tyto struktury je možné pozorovat pod fluorescenčním mikroskopem. Pokud ozáříme lignin ultrafialovým světlem, budou přítomná benzenová jádra ve struktuře ligninu toto záření zachycovat a posléze vyzařovat modré světlo. Můžeme tak získat pěkný obrázek, kde cévy a cévice budou modře svítit (viz obrázek 2). Kromě toho jsou na obrázku červeně zobrazené chloroplasty.