Šroubatky (Spirogyra) jsou sladkovodní zelené řasy ze třídy spájivek. Naposledy jste o nich nejspíš slyšeli v nudných hodinách středoškolské biologie. Ze dvou skupin zelených řas patří do té „pokročilejší“ (zv. Streptophyta), z níž před necelou půl miliardou let vzešly na souš první rostliny. Streptofytní řasy jsou tudíž předchůdci vyšších rostlin, a tedy zajímavým modelem pro studium rostlinné evoluce. Snažíme se v nich najít počátky důležitých fyziologických pochodů, díky kterým rostliny nejen na souši přežily, ale též ji s nebývalým úspěchem prakticky celou osídlily.

Tyto prapředky rostlin však následoval pohnutý osud. Zatímco jejich potomci dodnes vládnou souši železnou pěstí, samy streptofytní řasy zůstaly omezeny na sladkou vodu. Do ní zhruba před čtvrt miliardou let vnikly z moře jejich předchůdci – ony „primitivnější,“ většinou mikroskopické zelené řasy – a záhy sladkovodním habitatům dominovali. K nim se pak přidali další kolonizátoři, od jednobuněčných mikroorganismů až po některé moderní rostliny, které se rozhodly do vody druhotně vrátit. Streptofytní řasy tak byly z velké části vytlačeny do neatraktivních, okrajových habitatů, kde jejich utlačovatelé dost dobře nepřežijí; např. neúživná rašeliniště či chladná horská jezera.

Některé však nezůstaly v evoluci pozadu a udržely si dodnes své místo na výsluní. Příkladem je právě šroubatka. Schopností bleskově odpovídat na změny kvality vody si udržuje neustále vysokou efektivitu fotosyntézy, což jí umožňuje přerůst ostatní hráče v soutěži o světlo. Výsledkem je nevábný vzhled kdejakého jezírka či rybníčku, kde do léta celá hladina od pohledu zaroste žlutozelenou kaší. Pod mikroskopem nám však šroubatky ukáží svou skrytou krásu. A možná nás dříve či později poučí, jak rostlinný život na souši začínal.

Autor: Roman Skokan