Rostlina pro září 2010

Buněčné dělení je náročná a pečlivě řízená akce. Díky moderní technice ji můžeme sledovat přímo v živých rostlinách.

Dělení je finále – a zároveň nový začátek – života buňky. U rostlin i živočichů se nejdříve dělí buněčné jádro. Následně se mateřská buňka fyzicky rozdělí na dvě dceřiné. Živočišná buňka se od povrchu směrem dovnitř zaškrtí. Rostlinná má ovšem pevnou buněčnou stěnu, která zaškrcení znemožňuje.

Podívejme se tedy na její způsob dělení takzvaným konfokálním mikroskopem. Ten dokáže pomocí laserů a speciální optiky pořídit „virtuální řezy“ živými buňkami. Počítač z nich pak složí trojrozměrné rekonstrukce, jaké vidíte zde.

Na snímcích je buňka z kořene huseníčku obklopená sousedními buňkami a pozorovaná 10 minut. Její povrch je obarven červeně. Po rozdělení jádra (0 min) vzniká přesně uprostřed buněčná destička (také červeně) – základ nové buněčné stěny mezi dceřinými buňkami (5 min).

Destička má zprvu kruhový tvar a přirůstá na okrajích (10 min). Nakonec se dotkne mateřské stěny a splyne s ní po celém svém obvodu. Celý proces připomíná přepažení místnosti cihlovou zdí. V buňce se však začíná stavět ze středu budoucí „zdi“ místo od podlahy.

Materiál pro výstavbu destičky přinášejí transportní váčky (červené tečky). K okrajům destičky putují podél bílkovinných vláken, která tvoří síť zvanou cytoskelet. Zeleně jsou označeny mikrotubuly, jedna ze složek cytoskeletu. V této fázi dělení buňky vytvářejí nápadnou strukturu – fragmoplast (5 a 10 min). Po dokončení dělení fragmoplast zaniká a mikrotubuly se uspořádávají podél buněčné stěny.

Foto Lukáš Synek a Matyáš Fendrych, Laboratoř buněčné biologie. Každý řádek odpovídá jednomu času pozorování. Prostřední obrázek v řádku je vždy kombinací obou krajních.

Text Lukáš Synek a Jan Kolář
 

Na samostatné stránce si můžete prohlédnout snímek v ještě větším rozlišení.